Spojka: šachta NEM 362 s kinematikou krátkého spřáhla
Minimální poloměr oblouku: 358 mm
Setrvačník: ano
Počet hnaných náprav: 4
Osvětlení: třísvětlové čelní / dvě koncová světla, závislá na směru jízdy
LED osvětlení: ano
Vnitřní osvětlení: ano, LED, digitálně spínatelné, osvětlení stanoviště strojvedoucího a strojovny
Napájecí systém: DC digitální
Rozhraní: elektrické rozhraní pro hnací vozidla PluX22
Digitální dekodér: PluX22
Zvuk: ano
Kondenzátor (proti výpadkům napájení): ano
Na začátku 60. let vznikla u tehdejších Československých státních drah (ČSD) potřeba nových výkonných elektrických lokomotiv pro nákladní dopravu na stejnosměrném systému 3 kV na severu a východě země. Zkušenosti s řadami E 499.0 a E 499.1, původně koncipovanými jako univerzální lokomotivy, ukázaly, že jsou lépe využitelné v osobní dopravě.
V návaznosti na to byla již během výroby lokomotiva E 499.157 upravena pro nákladní provoz a označena jako E 469.001. Měla stejný výkon, ale byla vybavena upraveným převodem náprav. Navíc byla její hmotnost zvýšena pomocí balastu na 88 tun. Sériové stroje měly upravenou skříň lokomotivy – místo šesti kruhových oken (řada E 499.0) byla u řad E 499.1 a E 469.1 použita čtyři hranatá okna.
Při trvalém výkonu 2 032 kW dosahovaly maximální rychlosti 90 km/h. Celkem bylo firmou Škoda dodáno 85 lokomotiv pro ČSD.
Lokomotivy byly určeny především pro vedení nákladních vlaků na hlavních tratích s malým sklonem. Typickým nasazením byly ucelené vlaky s uhlím z severočeské hnědouhelné pánve směrem na východ, ale využívány byly i na Slovensku od 60. do 90. let. Díky odvození od řady E 499.1 byly vybaveny elektrickým vytápěním vlaků, a mohly tak jezdit i s osobními vlaky. Jejich nižší maximální rychlost však omezovala jejich využití v osobní dopravě, protože většina elektrifikovaných tratí umožňovala rychlosti 100–120 km/h.
V roce 1988 byla řada E 469.1 přeznačena na řadu 121. Některé stroje se dostaly i k slovenskému dopravci ZSSK. Část lokomotiv byla modernizována a později provozována soukromými dopravci.
